Hydrogely, směsi hydrofilních organických makromolekul s vodou, se nevyznačují velkou pevností. Typickým hydrogelem je např. puding, který vskutku moc pevný není. Želatinový medvídci jsou sice odolnější, ale bez problémů je lze drtit, kousat, trhat či řezat. Existují i výjimky. O jedné jsme přinesli zprávu 18.9.2012. Mnohem zajímavější látku připravili chemici z Nagojské a Tokijské univerzity pod vedením Yukikazua Takeoky. Struktura jejich gelu je opravdu složitá a náročná na přípravu. Tvoří ji rotaxanové molekuly, tedy molekuly navlečené jedna na druhou jako prsten na prstu. Základem je dlouhá molekula polyethylenglykolu -[CH₂CH₂O-]_n, která polymerovala za přítomnosti cyklodextrinu, což jsou cyklické polysacharidy. Příklad jeho struktury si můžeme prohlédnout zde. Polymerací vznikly makromolekuly polyethylenglykolu, na které byly navlečeny molekuly cyklodextrinu. Aby nesklouzly pryč z řetězce, na každý jeho konec byla navázána veliká molekula adamantanu (viz obr. nahoře). Na molekuly cyklodextrinu byly ještě před i po polymeraci navázány další chemické skupiny, které zajišťují správné zasíťování těchto molekul do struktury dalšího hydrofilního kopolymeru N-isopropylakrylamidu (obr. uprostřed) a akrylové kyseliny (obr. dole). Překvapivou odolnost nového materiálu i proti řezu nožem můžeme ohodnotit zde.